vernisage alkoholikum

Napsal uživatel pipin Středa, 25 Listopad 2009 08:54

Hodnocení uživatelů: / 2
NejhoršíNejlepší 

Veškeré situace zde popisované,se velmi pravděpodobně udály jinak.

Jelikož byl autor tohoto příspěvku silně intoxikován-povětšinou alkoholem-nenese za tyto nesrovnalosti jakoukoli odpovědnost.

Co si autor nepamatuje,to se nastalo.

Pro mne akce započala předchozího večera. Sešli jsme se tehdy s Pavlem a popili pár litrů vina. Tato akce sama o sobě, nemá s vernisáží nic společného, leč její následky silně ovlivnili dění následujícího dne.

Na druhý den sme si naplánovali peší tůru na Svinovské Nádraží. Z toho důvodu sme se sešli v osm ráno u Racka, času bylo dost, kocovina slušná, tak odcházíme na Hůrku. Na jedno. Byly tří a tři zelené. Naštěstí sme zodpovědní a odcházíme dříve, než se stihnem ožrat. Pěšky ke Kotvě. Musíme koupit rohlíky....a víno. Pěšky to už nestíháme, jedeme tedy tramvají. Díky tomu máme na nádru dost času, abysme vypili víno a nějaké lahváče. Není bez zajímavosti, že dodnes nedokážeme uspokojivě vysvětlit, odkud ty lahváče byly. Pavel hájí teorii, že sme je koupili v nadražním bufetu. Toto stanovisko je sice pravděpodobné, ale naprosto se rozchází z mými paměťovými záznamy. Mé vysvětlení je to, že se tam ty lahvače vyskytly. Čekáme na Krupu a Tomáše. Krupa nedorazil, jelikož ...krupa, Tomáš jelikož ho Jana odmítla počkat v Olomouci na nádraží a  odvést ho do pokoje pro hosty. Apeluji tímto na Janu-Jano!!

Ve vlaku spolu nekomunikujeme, posloucháme každý svoji mp3jku a hledíme z okna-sedíme odděleně.

Když se zase setkáme v Olmiku,odcházíme do Ponorky alias Hospůdky u Musea.Tam potkáváme Aliho a Janu. Konečně vcházíme do jmenovaného podniku. Usedáme u  rozsáhlého stolu, tam seznamuji Aliho a ostatní se svým umění. Ali mne seznamuje s tím, že žádné umění nemá. Musíme počkat, až si předchozí vystavující odinstaluje sve instalace. Nevadí dáme pivko a zahulíme.Někdy v této chvíli přichází Lenka a vítá nás vítacím tanečkem. Po pár pivech cítím, že mám už slušnou haldinku a navhnu Alimu začátek instalace, nehledě na dopoosud nezapočatou deinstalaci. Souhlasí, v zápětí příchází deinstalátor. No po několika desítkaách minut a pádech je instalace kopletní. Pomalu přibývá lidí i piv.

Od této chvíle sou mé vzpomínky notně útržkovité, navíc mám chaos v časové posloupnosti útržků.

Přichází ptr.Přichází Špína s Evou. To mne opravdu překvapuje, ale sem již příliž roy zvrkočen na nějakou  smysluplnou společenskou konverzaci. Naštěstí se jich ujímá mnohem střízlivější P.tr.

Sedá si vedle nás, jakýsi jakoby bodrý člověk, ktreý nás začne velmi brzo srát ( nevím kolik z nás bylo nasraných, ale min já ). Po nějaké chvíli si jakási jeho kamarádka půjčuje lenčinu kytar. Usedá a pokládá si jí na klín, dlouhými a pomalými pohyby laská krk struny a struny samotné. Celou tuto akci, provází extatickým otáčením ladících kolíků. To nás po nějaké době zaujme. Na otázku, co to dělá, odpovídá, že to ladí. To nám připadá zvláštní,  ladit nalazenou kytaru, v hospodě, kde není pomalu slyšet slova ( lidí asi poněkud přibylo, ale já vidím jen okoloní první řady, zbytek je zamlžen. Ptáme se jestli to umí, ladit kytaru. Z balženým úsměvem nam odpovídá, že ne. To nás poněkud namíchne, breme si kytaru zpět a doprovázíme to nějakýma poznámkama k její inteligenci atd. Z davu se nám donese opdověd ve stylu-se neposer pičo. Zde je třeba upozornit, že si nejsem zcela jist, zda to nebyla halucinace. Od této doby mám již velmni zamlženo.

Po nějaké době platíme a jdeme na autobus .Po cestě hulíme špeka-dar Špíny  a Evy. Ďekujeme. Díky tomu si cestu nepamatuji.

Jsme v Pěnčíně. Sedáme u stolu a Jana kouzlí od nějud víno. Popíjíme a pohulujem. Pavel se po čtyřech těsně po sobě násldujících pádech z židle, rozhodne jit spát. Jana de taky. Sedíme dál s Lenkou a s P.trem.P.tr nám donese na pití krtka na opdpady. Z díky odpmítáme a hulíme.

Asi ve tři ráno se skulím na spacák.

Poděkování :

P.trovi, Janě, Alimu, Pavlovi, Špínovi, Evě, Lence, a ostatním ,kteří nás podpořili svou nepřítomností.