Připadám si , jako  v nějakém známém westernu / na zapadlém nádraží / krákání vran / jen pušku jsem nechal někde v Kyjovjcích / indiánské dítě vedle mě demoluje lavičku / kalhoty mám zašpiněné nočním pochodem přes hustý jehličnatý prales / ----- hodiny pomalu tikají ------ Vítr neustále vane a žene před sebou chomáče trav a v závanech větru drnčí a praská okení tabulka / vycházím ulicí / a procházím ji tichou a pustou / skoro černo-bílou / ticho jen sem tam přeruší pípnutí síkory / slyším zvuk rádia - přicházím k oknu a ptám se ženy , která poslouchá projev prezidenta / nevím přesně na co se jí ptám , protože vlastně vůbec nevím co chci a kam vlastně jdu , jak jsem se tady vůbec dostal a koho tady znám ? Žena v přívalu otázek zmateně odpovídá / stupidní filozofií / a posílá mě do prdele / což taky za chvíli udělám / a jdu za světlem salůnu / který je vyzdoben reliéfem let vystouplých z ohmataných desek stolů fošen stěn / i obličejů , které se zvednou od svých sklenic / nevidím nikoho známého / odcházím na náměstí / všude jsou nějaké sochy - přehnaného středověkého stylu a mexická zvonice / opodál velká májská lebka z profilu s vysedlou spodní čelistí / dvě rozjívené předpubertální holčičky se klátí u jejího úpatí / uprostřed náměstí / u tradiční kašny potkávám nějakou partičku přívětivých lidí sedících na lavičkách / a vesele pijících víno / ptám se jich na ženu poslouchající rádio / no to je Libuška ta poslouchá jenom projevy / to ji při tom nesmí nikdo rušit /

 

Protože se ochlazuje jdeme do nějakého šenku - prostory uvnitř se už nezdají být tak nepřátelské - je to spíš , jako v nějakém nezávislém filmu - nejsme ovšem v americkém filmu - a tak z hader , které se pomalu rozpadávají , jakoby pro ně čas ubíhal rychleji - opotřebované prožitky v okolních lesích , údolích i pangejtě / se ozvou - veselé hlasy / které zdraví místní starousedlíky / opilý hostinský přináší piva / pod drobnohledem se snažím posoudit své přísedící ...

 

V rohu kdosy začíná hrát smutně na piáno / kapela o třech lidech / basa , saxofón / šílená psychedelie bublavých zvuků - nevím zdali ostatní hudbu slyší - kouř houstne - všichni hulí - slyším tu krásnou hudbu snu - ani kapela není moc patrná - sleduju jedno ostře osvětlené místo - usmívám se - nechce se mi hovořit - nechce se mi zasahovat - do příběhů cizího kraje - jen pozoruju a tvářím se příjemně - abych nekazil atmosféru popolitosti okolo stolu - kdosy - nejspíš žena zapaluje svíci - dívám se na plamének a úzké paprsky do tmy obličejů....

 

(Napsáno 18.10.2001)